Vláčení zoraného pole, motor jde v tahu dobře, nekouří.

Brány při vyšší rychlosti (pracovní trojka) dobře pracují a krásně rozbíjejí hroudy už při první průjezdu.

Ani velké hroudy po pluhu nedělají traktoru žádné potíže.

První rané zelí na vleku. Totožným vlekem se vozí každý rok metráky brambor, zelí, mrkev, atd.

Záhony se zelím, mrkví a další zeleninou musí být každým rokem ohrazeny. Pole a přidružený lesní remíz je plný "hladových krků" - viz. foto níže. V pozadí rostoucí brambory.

Hrabačka je určena hlavně pro rovinaté louky, což je splněno do puntíku. Bez potíží nahrabe i seno, jež je ujeté průjezdem těžkého traktoru. Zvedací mechanismus je ovládán provázkem nataženým do traktoru. Pravdou je, že ovládání není úplně pohodlné, ale vždyť jde o zábavu.

Obracečka pohyblivými vidlemi vyhazuje seno do vzduchu a načechrává. Funguje velmi dobře, jen se s ní musí už opatrně. Pracovní dvojka je maximum, kterého se dosud odvážím. 

Doslova jeden z prvních strávníků. Zajíc polní (Lepus europaeus), letošní přírůstek stabilně se vyskytující rodinky v mém remízku. Tak malý, že se protáhne oky v oplocení. Vzhledem k velikosti není považován za škůdce, ba naopak. 

(foto: Daniela Dolejší )

nahrabáno, hotovo...

Základní nastavení pluhu po nasazení bylo ještě třeba hodně doladit. V první chvíli byl špatný náklon (traktor měl tendenci vyjíždět do oraného), stejně jako hloubka byla zbytečně velká. V případě korekce hydraulikou pak logicky první radlice orala hlouběji, než-li druhá atd.

Po srovnání pluhu do osy traktoru byla upravena hloubka. I na menším testovacím úseku se téměř povedlo nastavit pluh do stavu, kdy kolečko fungovalo jako přirozený doraz. Tedy po zajetí traktoru do brázdy po úplném spuštění pluhu mohla být páka hydrauliky v neutrální poloze, aniž by se muselo přistupovat ke korekci. 

Niž bych měl jakákoliv "podložená data", motor šel po celou dobu orby konzistentně a orbu zvládal. Při orbě nebylo nutné přidávat plný plyn, byť motor byl držen ve vyšších otáčkách. Po celou dobu provozu motor nekouřil. Teplota vody konstantně 80 stupňů, tlak oleje též.

Menší vlečka se mj. používá také pro svoz brambor.

Sklizeň 2016, odrůda Vanessa.

Traktor se nešetřil, časté starty jsou pro práci nutné - aby se nemuselo chodit s košíky daleko. Starty doposud nedělají ani studenějšímu motoru žádné potíže.

Dolní pole po podmítce se krásně vláčelo

Brambořiště před vláčením. 

Při práci a přemýšlení, zdali maže, či nemaže.

Kultivátor jde snadno zapojit. Jen při ostrém testu jsem měl nakonec krátký třetí bod. Kultivátor byl tak mírně nakloněn, kdy přední řada per byla snad až příliš hluboko a zadní sotva 20cm v zemi. Pro práci to nevadilo, kultivátor snadno předělám pro lepší nastavení.

Traktor zatížení zvládal lehce. Stále jsem jezdil na pracovní jedničku, ale i dvojka kultivátor utáhla s přehledem. Jen do kopce se již projevila opotřebovanost pneumatik, kdy v závěru směrem k souvrati již prokluzovala kola. Ani při prokluzu neměl motor potíže.

Samotný kultivátor funguje velmi dobře, byť na pohled vypadá značně opotřebovaně. Pole bylo velice pěkně prokypřené a za zlomek času proti malému kultivátoru za současnou T4K12.

Horní pole po jarní kultivaci rychle prorůstalo plevelem. První kultivace za účelem zapravení plevele do půdy a ztržení kořenů byla provedena v březnu, druhá v květnu. Na konci června už bylo jasné, že bez orby se nepovede plevel udržet na uzdě, aniž by se použil postřik.

Proto bylo přikročeno k rychlému stržení plevele branami s tím, že do týdne bude bujný zelený plevel zaorán. Jeho zelená hmota tak poslouží k zušlechtěné ornice. 

V době vláčení panovalo téměř 38 stupňů na slunci a já poprvé pocítil, že chladič má své limity. Voda oscilovala kolem 90 - 95 stupňů.

Nikdy však teplota nešla více. Stejně jako pro ochlazení motoru stačilo jet z kopce na dvojku a nechat motor ochladit.

Týden po vláčení následovala první hluboká orba tohoto roku. V parném červencovém dni se traktor 3h usilovně projel.

Dvoubrázdovým pluhem šla práce rychle od ruky. Stejně tak jsem již nabral určité jistoty v obsluze traktoru. Opět bylo ohromné vedro, teplota motoru opět šplhala přes devadesát, ale ne více. Motor se dařilo uchladit během provozu.

Hotovo, zaoráno. Nechtěná zeleň poslouží hluboko zaorána ke zušlechtění ornice. Pluh orá pěkně, nikde nezůstal ani stonek.

Stav pole po 6 týdnech od orby. Důsledek tepla a častých dešťů. Pole opět důkladně prorostlo zelení.

Jelikož orba byla plánována až těsně před setím plánované meziplodiny, přišel opět ke slovu kultivátor.

Práce probíhala v relativním podvečeru a stínu a již na pracovní dvojku. Motor utáhl kultivátor zcela bez potíží, chlazení zcela v normě. V rozmezí 80 až max. 90 stupňů.

První část předseťové přípravy a velký zemědělský den. Pole cca týden po kultivaci srovnat branami.

Srovnání branami není nutné, ale pokud se orba provádí ihned po vláčení, zaorání plevele je pak dokonalé.

Připraveno na okamžitou orbu. 

Motor se ani nevypnul, pouze se přepřáhlo zařízení za pluh a rovnou se vyrazilo na pole.

Po dalších více než 2h práce bylo zoráno. Zajímalo mě, jak se bude traktor chovat při nepřetržitém zatížení a nastartovaném motoru delším než 6h. Zdá se, že vše funguje normálně. Snad jen klepání při nízkých otáčkách pocitově od setrvačníku. Ale to již pozoruji od doby, co jsem traktor koupil.

Obrázek je z orby. Nicméně po ukončení orby jsem znovu bez vypnutí motoru přepřáhl a vyrazil prokultivátorovat zaháňky a rozor. Upřímně mou říct, že jsem již sotva pletl nohami. Celodenní práce nebyla na traktoru znát, narozdíl od jeho obsluhy.

Mezi orbou a setím není dobré nechat příliš času. V rámci mé ne úplně moderní techniky by dokonce bylo nejlepší zavléct a zasít hned v den orby. Ale jednak by na mě přišla tma a jednak jsem byl už opravdu opotřebovaný. 

Jako na potvoru muselo celý jeden den pršet. Naštěstí se však poštěstilo, následoval velice horký den a pole jemně oschlo. Ba dokonce ideálně. Vlhká a mokrá zem měla dostatek vláhy, zároveň povrch byl ideální k setí.

Občas mi přišlo, že brány tahané ve vlhké zemi jdou více těžko, než-li celý pluh. Podmínky ale byly parádní, akorát mokro, akorát sucho.

Po zavlečení a jemném vyschnutí přišel ke slovu ruční secí stroj značky Melichar. Velmi drobná zrna Řepky olejky, která bude použita jako meziplodina, by se ručně seli jenom obtížně. Ruční secí stroj zajistil rozhodně lepší rozprostření. Na 350 arů jsem použil cca 19kg osiva.

Po ručním zasetí řepky opět následovalo tentokráte jemné a pomalé převlečení Zetorem 25A na pracovní dvojku jednou na místo. Jelikož podmínky byly ideální, bylo možné i válovat. S válem se pořádně projel i náš traktor T4K12-1

Hotovo, zaseto - panuje spokojenost nad dobře odvedeno prací. Upřímně, byl jsem rád, že mám hotovo - sotva jsem se hýbal. 

Za loňský rok náš Zetor 25A najel 30 motohodin, z čehož dobrá polovina byla čistě zajížděcí, další značná část nájezdu byla formou různých projížděk maskovaných za práci a prakticky ani ne třetina byla reálná těžší práce. Letošní rok má najeto 25 motohodin s tím, že veškerý čas byl těžkou prací v poli.

Traktor nepoužívám na popojíždění, ale jako stroj na polní práce. Snažím se pokud možno co nejméně startovat. Na 25 najetých motohodin v tomto roce tak připadá pouhých 8 studených a jeden teplý start.

Nutno podotknout, že stroj po sezoně vypadá jako pravý traktor -více než milimetrová vrstva prachu kam se člověk podívá. Samozřejmě bude po ukončení sezony obřadně vypucován.

Stav porostu po 7 dnech od zasetí. Prvních 5 dní se nedělo nic, k mé značné nervozitě. Šestý den byly patrné první, maličkaté výhonky. Sedm dní od setí začal být růst plodiny zřejmý.

Stav plodiny po 9 dnech. To už byl růst dobře patrný i dálky. Řepka vyrazila nad povrch. 

Stav plodiny po 23 dnech od zasetí. Je jisté, že jsem zasel příliš mnoho osiva. 19kg ( tři kýble) bylo příliš a takto hustý porost by pro výnos byl patrně ničivý. Ale pro účel hnojení to zatím nečiní žádné potíže. Uvidím co dále s časem. 

Je naprosto jasné, že k zasetí bylo použito příliš velké množství osiva. K hustému pokrytí by bohatě stačila polovina. Zdali řepka poroste, zdali nebude příliš husté osetí na škodu, se dozvím až na jaře. Každopádně je nyní jasné, že plevel nemá v takto hustém porostu šanci - zatím. 

Vlivem prvních chladných nocí mění listy barvu. Ze sytě zelené na mírně červenou, či místy jemně do modra? Nepodařilo se mi najít, zdali je v pořádku, či nikoliv.

Hustý porost z konce roku po prvních mrazech. Toto setí je opravdu jeden velký pokus - omyl. Zajímavým faktem je, že srnčí zvěř se prakticky všechna soustředí na mé nehnojené, chemicky neošetřované ploše, zatímco u souseda jsou jenom sporadicky. Zdali je to pouze náhoda, nebo jim můj porost více chutná vážně pouze spekuluji.

Čerstvě v předjaří porost nevypadal úplně dobře. Určitou nadějí však byly více než 15cm dlouhé kořeny, přesto že nad povrchem nebylo skoro nic.

Okamžik radosti. Málokdo asi prožívá růst zeleného hnojení jako já. Řepka zabrala a začala se zelenat. 

Aby po pěti dnech s teplotou více jak 18 stupňů nad nulou přišel na čerstvě se zelenající porost sníh a noční mráz atakující -10 stupňů. V tuto chvíli jsem byl opravdu rád, že můj "projekt" je pouze na hnojení. Upřímně, co následující vysoké teploty a další vlna holomrazů s řepkou provedou, se nějak neodvažuji predikovat. 

Po sněhu a holomrazech to na chvíli vypadalo, že je konec. Porost šel do fialové barvy a já se reálně domníval, že je po ní. 

Ale nakonec s prvním teplem a sluncem řepka zabrala. 

Stav před dnem D - před diskováním. 

Pole se zavleče, zorá, kultivátoruje a pak se vyveze hnůj. 

V rámci buzení traktoru po zimním, téměř 6 měsíců trvajícím spánku je vláčení louky lučními branami vítanou rozcvičkou. 

Připraveno k sadbě.

Už při vláčení louky jsem vyzkoušel zajet běžnými branami do porostu a když jsem viděl, že absolutně nebyly účinné, tušil jsem, že zapravení nebude legrace. 

A taky nebyla. První ani druhý průjezd diskerem nebyl v porostu absolutně poznat a já už měl myšlenky, jak řepku seču křoviňákem, nebo lištovou sekačkou. Nakonec jsem přišel na to, že nejvíce účinné je zatáčení tzv. přes záhony. Tedy nikoliv nahoru dolů, ale od prava do leva vždy v mírném rejdu. Disker tak kromě běžné funkce byl tažen i mírně do strany. To se už začalo dařit. 

Nakonec se práce podařila. Ovšem z představovaných 30 minut byly bezmála 3h provozu traktoru. Po konzultaci s panem Ing. Vladimírem Píchou ze zemědělského svazu ČR jsem se dozvěděl, že není třeba porost zcela zapravit. Na mé účely bohatě postačí přerušení růstu a částečné zapravení. Zbytky rostlin na povrchu nejsou na škodu, naopak jsou prospěšné. Tímto i panu Píchovi děkuji za cenné rady a doslova bleskové odpovědi. 

Lehce prorůstající poválený porost řepky byl 2x na místo ( do kruhu) přetažen diskovými branami. Nutno podotknout, že v krásně provlhlé a lehce oschlé půdě pracoval velmi efektivně.

Do protaženého pole diskovými bránami byla bez jakékoli další přípravy rovnou oseta ručním secím strojem Hořčice bílá. Po zkušenostech s řepkou, kdy se 19kg na osetou plochu ukázalo jako absolutně přehnané, jsem zkusil sáhnout k opačnému extrému - osel jsem pouhých 6,5Kg na celou plochu. Ruční secí stroj Melichar mi dávkování krásně umožnil a zvládl by ještě menší množství. 

Následně jsem 1x na místo s otáčením mimo pole zasetou hořčici přetáhl běžnými branami otočenými hřeby dozadu. (dozadu, nikoliv nahoru)  Tzn. brány nepodrývají, ale pouze "hladí". Jinak by to ani nešlo. Kvůli zbytkům řepky bych se uběhal. I takto jsem každý tah 2x zastavoval a čistil brány. 

Jelikož pole během dne krásně oschlo a nebylo nikde ani stopy po blátě, po zvážení jsem opět přistoupil k zaválení zrna válem. T4-K12-1 se tak zase projel.

Nutno podotknout, že tento druh péče o půdu je v přímém rozporu s dřívějšími pořádky typu "Správné pole je čisté, zorané a bez plevele".  Sám se s tímto "nepořádkem" nemohu úplně ztotožnit, jsem zvyklý na čisté, zaseté a nebo čisté zorané pole. Ale věřím, že pozitiva zdaleka převáží výhody designového pohledu. 

Zde už se setím nesouvisející příprava na sázení zelí na dolním poli. Když byl motor prohřátý, škoda čekat.

Nevím, zdali mělo vliv v pravdě nebývalé množství dešťů, či snad množství ptáků zobající zrníčka před vyklíčením, nebo dost odvážný bez-orební způsob setí archaickými prostředky, nebo malé množství osiva na spodní hraně doporučeného množství, nebo všechno dohromady. Hořčice nevyrostla.

Porost, a to hlavně podruhé obrostlá řepka, byla velmi odolná a o rozřezání diskerem jsem se nepokoušel. Porost byl jednoduše posečen a nechán ležet.

Podmítka ve správném termínu a původní technologií - pluhem. 

Oral jsem relativně mělko, tedy klasickou podmítku. Přesto poměrně vlhká zem tvořila hroudy. Zelená, posečená hmota šla ale krásně pod zem, zcela bez zbytků.

Nízká hloubka bez potíží umožnila orbu na pracovní dvojku i do svahu. Motor byl příjemně zatížení, teplota cca 85 stupňů a tlak čerpadla oleje od 2 - 2,25 atm. 

Kolem mezí a následně rozor už dal traktoru zabrat. Větší hloubka a tvrdé pole kolem krajů si už vyžádalo jednička a mnohdy uzávěrku diferenciálu. Což si vysvětluji hlavně již sníženou kondicí pneumatik, jež mají rozhodně nejlepší léta za sebou.

Po sklizni brambor přichází na řadu kultivátor. Udusané, uježděné a ušlapané pole se řádně prokypří a zároveň se dostanou na povrch zapomenuté brambory. 

Pro traktor je kultivátor nejobtížnější nástroj. Pera kultivátoru prostě ryjí v tuhé a udusané zemi. Po kultivaci je ovšem pole jako peřina.

Zajetý traktor zvládá bez potíží práci na pracovní dvojku. Zvládá to tak dobře, že jsem v tvrdé zemi utrhl jedno pero. Nejen, že jsem se toho nevšiml, ale já ho už ani nenašel.

Původní plánem byla klasická, podzimní hluboká orba. Pole se však po podmítce chovalo velmi dobře. Žádný plevel ani vysoká tráva nerostla, zároveň bylo pole kompaktně porostlé zelení. Od orby jsem upustil a před příchodem zimy pouze přetáhl zorané pole diskerem a následně srovnal branami. 

Z diskeru, resp. abych byl přesnější, diskových bran, se stal nejužitečnější nástroj hned po traktoru. Pro zpracování půdy a mé plány je nenahraditelný.

Chtělo by to nesené brány, z nakládání a vykládání bolí ruce. Na druhou stranu se šetří čerpadlo hydrauliky. Každopádně toto byla poslední práce roku 2020. Vzhledem k chladnému počasí už je třeba zástěna před chladič. Bez ní motor nedosáhne optimálních hodnot teploty - jede pouze na 60 stupňů. 

Na horním poli se začala tvořit souvislá vrstva trávy. Nechat to ještě dva měsíce, byla by plocha zatravněna. Zároveň celá moje souvislá předchozí péče vedla k tomu, že na ploše nebyl žádný nepříjemný plevel. V tomto ohledu byla práce úspěšná.

Ale já nechci na horním poli trávu. Bylo třeba jí eliminovat dříve, než by při orbě došlo k tvorbě drnů. K tomuto účelu dokonale slouží oblíbené diskové brány. Jak je vidno z obrázku, z počáteční louky se rychle začalo stávat opět pole.

Opravený disker fungoval naprosto famozně. Krásně rozřezal vrstvu trávy i s podložím a připravil pole k orbě.

Tři týdny po diskování musela přijít na řadu orba, a tentokráte opravdu hluboká. Pole nebylo oráno  - pokud pominu mělkou podmítku z loňského léta - dva roky a pořádné prokypření bylo nutné. Stejně tak už opravdu důsledné narušení kořenů znovu se chytající trávy.

Snažil jsem se trefit počasí, aby byla půda rozumně suchá, ale zase ne moc. Suchá zem dělá velké hroudy, orba je těžká. Příliš mokrá je taky špatně. Povedlo se. V době orby byla akorát suchá, pár hodin po orbě vydatně zapršelo a půda vtáhla vodu jako houba.

Směrem dolů jsem jezdil na pracovní dvojku, motor šel čistě a klidně i na pracovní dvojku. Šlo by jet i rychleji, ale pak hoří železa. Traktor mazal 2,25Atm, voda 80 stupňů. Ale nahoru, podél východní meze, je strašně tvrdá a kamenitá zem. Místo bylo opakovaně postiženou velkým odlivem půdy při přívalových deštích v posledních letech. Tam jsem jel na jedničku a traktor hrabal, dělaly se velké hroudy a jednou jsem málem utrhnul pluh o kámen. Pluh doslova místo vyorával písčitou zem a nebo naopak nechtěl do hloubky. 

Po jarní orbě trvalo přes dva měsíce, než horní pole začalo opět zarůstat plevelem. Ve chvíli, kdy hrozilo, že se travní porost opět spojí do souvislé masy a při orbě by docházelo k ukrajování drnů, dostaly se ke slovu diskové brány.

Je třeba se všimnou, jak několik průjezdů udělalo z drnů a hrud zoraného pole úhledně nakypřenou zahrádku. Diskové brány po výměně a doplnění talířů fungují zase o třídu lépe. Ještě je třeba jedna úprava na přední části - pak budou fungovat zcela bezchybně.

Hotovo, ve scéně probouzejícího se léta naprosto parádní práce. Až je škoda, že pole zůstává ladem.  Pouze drobné upozornění, traktor dostal zadní světla vč. brzdového. Ne, že by se mi na poli mohla tato fíčura významně hodit, ale nedejte je tam, když je máte.

Časté deště, teplo a odvěký nepřítel pýr. Vždycky se chvíli zdá, že nic. Že se pole udrží relativně čisté, ale opak je pravdou. Na pýr lze jít buď cestou postřiku (ale tomu se bráním, jak umím) a nebo pravidelnou orbou. Já si v mezidobí vyzkoušel kombinaci orba a kultivace. Kultivátor není nutné pouštět hluboko. Stačí aby pera drchala 10cm pod povrchem a zeleni na několik týdnů dojde dech. Pokud máte štěstí a po provedení práce zasvítí slunce, povede se plevelu odolávat.

Je třeba naznačit, že tato práce plevel neničí. Pouze mu nedovolí se pořádně nadýchnout. Ale to nevadí, holé pole není nic dobrého. Ideální je porost udržovat souvislý natolik, aby pole nebylo vysušováno a zároveň mu nedovolit jít do květu. Samozřejmě, pro techniku je tato metoda opotřebovávací. 

Práce šla krásně. Bylo mokro, dva dni po intenzivním dešti a plevel se dařilo tahat ze země intenzivně. V tuto chvíli jsem jezdil na pracovní dvojku bez jakýchkoliv obav.

Poslední velká likvidace plevelu. Tuhle práci si pamatuji. Ve velkém spěchu, kdy se zdálo po velkém dešti, že pýr vykvete. Ve strašném horku. Panovalo úctyhodných 35 stupňů, pole tvrdé jako kámen a voda v Zetoru přes 90 stupňů. 

Aby měla kultivace smysl, musel jsem jezdit svižně - pracovní dva. Povrch tvrdý jako mlat a já se každý metr bál, že něco urvu! Tuhle práci, nebo lépe podmínky opravdu nemám rád. Ale nedalo se nic dělat.

Skoro hotovo, teď už jenom poslední kus a doufat, že technika vydrží a přijede domů v celku a soudržnosti. Vydržela...

Orba je zkrátka má nejoblíbenější práce. Plevel se povedlo kultivátorem výrazně pocuchat, ale právě orba na počátku září mu zarazila poslední tečku. Po dvou kultivacích, kdy plevel nevysemenil, ale zhoustl častým přetrháním, došlo k zaorání množství zelené hmoty, prokypření půdy.

Počasí bylo ideální, čerstvě po dešti - ale tak akorát. Pluh šel snadno, motor lehce a proti kultivátoru jsem ani netrpěl hrůzou z hrozícího poškození stroje.

Výřez fotografie je zaorání mého "diagnostického čtverce", kterému se budu věnovat později. Jednalo se o zkušební kus pole, kde byla kromě divoce rostoucího plevele rozseta i Svazenka. I přes mou počáteční obavu šla orba lehce, došlo k úplnému zapravení do půdy.

Původní plán byl takový, že po kultivaci ze srpna vydržíme s orbou až do pozdního října, kdy by proběhla jedna, poslední a definitivní hluboká orba před zimou. Můj táta je ale "stará škola", a pole rozryté od kultivátoru, kde se už jenom velmi neochotně proplétá živořící plevel, se mu nelíbilo a já dostal zářijovou orbu takříkajíc rozkazem.  :)  Tím se mi ale do pořadníku práce dostaly další dvě činnosti. Včasné zavlečení a podzimní orba. 

Když jsem se už do této práce pustil, je nutné být v souladu i s názory ostatních. Pole jsem zavlekl a mohlo tak v klidu čekat na podzimní orbu, důkladnou, hlubokou a pozdní, která za tříletým cyklem udělá agrotechnickou tečku.

Z jedné věci jsem měl velkou radost. Na horním poli není vždy použita celá plocha, ale brambory jsou vždy cca na jedné třetině. Orba neobracecím pluhem a poněkud komplikovaný systém rozorů udělal na poli mnoho výškových oddělení. Mě se povedlo dvoubrázdou pole parádně srovnat. Příprava na sezonu 2022 je hotová.